Každý z nás má nějakou zálibu, svůj zájem, hobby. Mezi zaměstnanci MD logistiky najdeme řadu lidí, kteří mají buď poměrně netradiční koníčky, nebo v nich dosáhli významných úspěchů. Po delší přestávce přinášíme další rozhovor s jedním z nás.

Na maraton se nechystám
Obchodní manažerka MD logistiky Kateřina Kačírková se ve svém volném čase věnuje rekreačnímu běhání. Jak jsme se dozvěděli, dělá jí to radost a má za sebou již několik půlmaratónů.

Kdo vás k běhání přivedl?
K běhání mě přivedla moje sestra, která mě vytrvale přesvědčovala o tom, jak je to skvělé a úžasné, přestože já jsem si to opravdu nemyslela. Sestra žije dlouhodobě v zahraničí, a když jednou před čtyřmi pěti lety přiletěla, šly jsme se spolu proběhnout. Bylo to strašné. Po třech kilometrech rádoby běhu jsem myslela, že umřu, když ne hned, tak doma. Nicméně mě druhý den donutila, abych šla běhat zase, takže jsem přemohla odpor, bolest a šla jsem. A pak už mi to nějak zůstalo

To šlo opravdu tak snadno?
My jsme si samozřejmě spolu psaly o tom, kolik kdo uběhne nebo neuběhne, ale zlom nastal, když jsem u sebe poprvé viděla první zlepšení v kondici. Málokdo si běhá „jen tak pro radost“ a nezajímají ho výsledky. Takže i na mě zafungovalo, když jsem viděla, jak se mi zlepšují časy, doběhnu dál a nezadýchávám se tolik jako dřív. Prostě bavit mě to začalo, když mi běhání začalo přinášet opravdu radost, nejen tu bolest.

Jak často běháte?
Když mohu, tak zhruba třikrát v týdnu. A musím říct, že běhání mi pomáhá i k dalšímu sportu. Snažím se totiž dělat pole dance a u tohoto sportu je poměrně dost zatěžovaný hrudník a páteř. Rotační pohyb trupu při běhu přitom posiluje mezižeberní svaly, které jsou při pole dance potřeba. Takže když někdo říká, že ho z běhu bolí záda, u mě je to naopak – mě bolí, když neběhám.

Vedete si nějakou statistiku o tom, kolik naběháte?
Běhám s hodinkami, které mi zaznamenávají čas, uběhnutou vzdálenost a další údaje, ale nejsem ten typ, který by sledoval každou vteřinu. Po doběhu si samozřejmě zkontroluju průměr na kilometr a jak dlouho jsem běžela, ale příliš to nesrovnávám s dřívějšími výsledky. Jestli jsem běžela o půl minuty pomaleji nebo rychleji mě netrápí. Hlavně, že přijdu domů odpočatá a rozhýbaná.

Máte svůj oblíbený běžecký okruh?
Oblíbený okruh je u mě ten, který je nejblíž a na běh se tak nemusíte nikam dopravovat. Vzhledem k tomu, že bydlím nedaleko Brd, je to u nás všechno z kopce do kopce, žádná rovina. Nicméně našla jsem si tam jeden okruh přes pět vesnic a ten mám ráda, protože je až na závěrečný doběh minimálně do kopce. Když už opravdu nemůžu, tak ten půlkilometr do kopce dojdu. Celkem měří nějakých jedenáct a půl kilometru, ale jsou tam samozřejmě možnosti ke zkrácení i prodloužení. Ale prodlužuji většinou, jen když jsem v tréninku před závodem. Podle mě je pro standardní běhání pro radost a dobrou kondici deset kilometrů akorát.

Zmínila jste trénink – účastníte se pravidelně běžeckých závodů?
Rozhodně nejsem zapsaná v každém běžeckém závodě, který v okolí probíhá, tak soutěživá nejsem. Obvykle se účastním několika regionálních závodů v okolí, jak mi čas dovolí. Nicméně před třemi lety jsem poprvé běžela Pražský půlmaraton a byl to pro mě neskutečný zážitek. Doporučuji to každému, kdo má trochu naběháno. Já jsem do toho šla, protože jsem chtěla zkusit, jestli uběhnu 21 kilometrů. Žádná jiná ambice v tom nebyla. Uběhla jsem to a byl to opravdu neskutečný zážitek – 10 000 běžců v Praze, pro běhání nádherné počasí, prostě paráda. Proběhnete cílem, cítíte strašnou bolest v nohách, ale současně neskutečnou euforii. Zničila jsem si nohy, puchýře jsem si léčila dlouho, ale moc jsem si to užila. A pak mě ještě překvapil čas – nepředpokládala jsem, že to uběhnu pod dvě hodiny a ono se to podařilo! To jsem byla nadšená. Pak jsem si nějaký čas běhala jen pro radost a až loni jsem se na Pražský půlmaraton přihlásila znovu. Tentokrát jsem měla zážitek horší. Jednak jsem měla málo naběháno a za další bylo pro běžce špatné počasí – dost teplo, dusno a úplné bezvětří. Psychicky vám nepřidá, když u krajnice vidíte kolabující závodníky, takže už to nebyla taková euforie jako poprvé. Ale důležitá věc – určitě se nechystám na maraton!

Co vám běhání dává?
 Všechno dohromady! Relax, příjemné pocity, možnost v klidu přemýšlet, je to pro mě zdroj tělesné kondice v tom smyslu, že mě potom všechno méně bolí. Někdy je to také příležitost vyběhat vztek nebo nějakou depresi. No a jako každá žena, tak ani já nepopírám, že je to nástroj k hubnutí! Pokud běháte pravidelně, musíte to na sobě vidět.

Běhání je dnes hodně populární sport, vnímáte to podobně? Čemu to přičítáte?
Zaprvé je to poměrně levný a dostupný sport. Koupíte boty na běhání, ty vám vydrží třeba tři roky a nic víc v podstatě nepotřebujete. Nejste závislí, jestli je volno v tělocvičně, vyběhnout můžete víceméně kdekoli a kamkoli. A zadruhé – pokud nemáte problém s koleny a obecně pohybovým aparátem, pak vám běhání posílí celé tělo. Aktivní jsou nohy, mezižeberní svaly a hýbou se i ruce. Je to prostě taková univerzální a přirozená posilovna. A hlavně – u běhání je rychle vidět zlepšení kondice. Pokud budete chodit do posilovny, po půl roce možná na sobě něco uvidíte. Kdežto u běhání najednou hubnete i posilujete, což si myslím, že k němu spoustu lidí motivuje.

Přejeme spoustu dalších naběhaných kilometrů!