Každý z nás má nějakou zálibu, svůj zájem, hobby. Mezi zaměstnanci MD logistiky najdeme řadu lidí, kteří mají buď poměrně netradiční koníčky, nebo v nich dosáhli významných úspěchů. Přinášíme další rozhovor z rubriky Víc než jen hobby…

Jaroslav Kmoníček : barvy jsou odměnou

Přestože pracuje v MD logistice jako řidič mezinárodní kamionové dopravy a je tedy často na cestách po Evropě, najde si Jaroslav Kmoníček čas na zajímavý koníček, který ho provází již od dětství – chov papoušků. U jeho domu v Dašicích najdete voliéru, v níž se prohání na čtyři desítky nádherně barevných opeřenců.

Kdo vás k tomuto koníčku přivedl?
Přišel jsem na něj sám. Věnuji se mu už od dětství, od svých deseti let jsem choval holuby, později, když mi bylo kolem pětadvaceti, přibyli papoušci. Začal jsem s menšími africkými papoušky druhu Agapornis a jejich čtyři poddruhy mám dokonce dodnes.

Jaké papoušky dnes tedy chováte?
Jsou to převážně středně velcí australští papoušci. Měří kolem pětadvaceti, třiceti centimetrů a jejich výhodou je, že na rozdíl od větších plemen dobře snáší naše podnebí i přes zimu. Také nepotřebují tolik prostoru, stačí jim venkovní voliéra s pětimetrovým výletem a vnitřní prostor s dvaceti budkami, kde hnízdí. Dále mám jeden párek korel, dva páry žlutočelých papoušků Kakariki a několik dalších druhů.

Kdo je favoritem ve vašem chovu?
K mým oblíbencům patří papoušci Agapornis taranta, kteří se vyskytují pouze v horách v Etiopii. Určitým unikátem je ochočený Pyrura červenobřichý, kterého mohu pustit ven z voliéry bez obav, že uletí. Teď se však u nás objevil krahujec, který by ho mohl ulovit, proto jsme museli pouštění z voliéry omezit. Dravci jsou vůbec pro chov ptáků asi největším rizikem.

Co říká na váš koníček rodina? Pomáhají vám?
Chov exotického ptactva samozřejmě vyžaduje určitou péči. Rodina mi pomáhá, ptáky nakrmí, když jsem s kamionem ve světě, a na mě pak čeká o víkendu čistění voliéry, doplnění vody, vitamínů, kroužkování a další práce.

Už jste to zmínil – jak jde vaše hobby dohromady s profesí řidiče?
Jak vidíte, dá se to zvládnout. Jezdím po celé Evropě – od Švédska přes Holandsko, Francii, Velkou Británii až po Itálii. Ale v mé nepřítomnosti mi musí vypomoci rodina.

Co považujete za váš největší chovatelský úspěch?
Možná odchování druhu papoušků Agapornis fischeri v loňském roce. Tento druh se vyznačuje zajímavou barevnou kombinací – jsou žlutí s oranžovými hlavami a červenýma očima.

Jak si nejvíce vaše papoušky užijete?
Hned vedle voliéry máme bazén a sezení, takže když mám volno, užívám si ho pohledem na ně. A naopak papoušci mě vítají při každém krmení, jak jdu s miskou, hned se připraví a jeden tarant dokonce přiletí rovnou na misku a zobe, ještě než ji položím.

Jakého věku se papoušci obvykle dožívají?
Záleží samozřejmě na jejich druhu. Korely a Kakariky většinou kolem dvaceti let, Agapornisové zhruba dvanáct až patnáct a Pyrura třeba až šedesáti. To už je opravdu člen rodiny. Ale tak staré papoušky já nemám, mojí nejstarší korele je nějakých osm let.

Pokud byste měl svůj koníček někomu dalšímu doporučit, co byste mu řekl?
Je za tím samozřejmě kus práce, ale když se podíváte do voliéry a vidíte tam všechny možné barvy, je to pro vás odměna. Na černé vrány na poli vám nikdo koukat nebudeJ

 
Jaroslav Kmoníček při cestě na trajektu, v pozadí útesy v Doveru.

Kamion Jaroslava Kmoníčka v nizozemském
přístavu IJmuiden, kde probíhá nakládka ryb.