6. část

MD logistika si v roce 2017 připomněla 15. výročí od svého založení. Přinášíme při této příležitosti další – již předposlední – pokračování vzpomínek Pavla Švehly, dlouholetého technického ředitele podniku. V této části shrneme druhou etapu výstavby někdejšího odštěpného závodu Mrazíren Praha v Dašicích, která se uskutečnila v 80. letech minulého století.

Druhá etapa výstavby – komory C7 a C8
Již od samého počátku výstavby mrazírenského závodu v Dašicích se počítalo s jeho postupným rozvojem rozčleněným do dvou etap. V první etapě byly postaveny mrazírenské komory C1 – C6 a další příslušenství. V letech 1984-86 byly v rámci druhé etapy výstavby zkoulaudovány komory C7 a C8 o hrubém objemu 14 000 a 7000 m3. Ve druhé etapě se mrazírenská kapacita zvýšila o zhruba 36 procent (v první etapě činila 58 000 m3, po druhé cca 79 000 m3 (vč. chladírenských komor). Počítalo se také s postavením dalších dvou výrobních hal, ovšem ty už nevznikly. Mrazírny v Dašicích tak vypadaly na sklonku 80. let následovně:

  • dvě chladírenské komory A1 a A2 o kapacitě 1 000 m3,
  • dvě mrazírenské komory o kapacitě 3500 m3 (C1 a C2),
  • dvě mrazírenské komory o kapacitě 7000 m3 (C3 a C8),
  • a čtyři velké mrazírenské komory o kapacitě 14 000 m3 (C4-C7).

Maso, máslo, atd…
Také kapacity postavené v 80. letech sloužily převážně k dlouhodobému skladování potravin – část k uskladnění státních potravinových rezerv pro mimořádné události a zbytek využívaly velké podniky (např. masokombináty) k uskladnění surovin, které například potřebovaly zpracovat později a k uskladnění sezónních výkyvů produkce (např. vyšší letní produkce másla). „V létě se k nám vozilo až 1200 – 1300 tun másla měsíčně, protože krávy krmené zelenou pící více dojily,“ vysvětluje tehdejší technický ředitel podniku Pavel Švehla.

I když se na sklonku 80. let rozvíjela výroba mraženého ovoce, k jeho uskladnění většinou stačila jedna komora, která byla ve špičce posílená dalším prostorem v jiné části mrazíren o celkové kapacitě zhruba jedné šestiny celkové velikosti skladů. Většina kapacity skladu tak pořád patřila dlouhodobým zásobám.

Pouze přibližně pětina kapacit se využívala k uložení mraženého a chlazeného zboží rozváženého do obchodů. Důvod byl jednoduchý – mražených výrobků bylo oproti dnešku výrazně méně. „V době, kdy jsem do mrazíren ve druhé polovině 80. let nastoupil, probíhala v celé republice akce Severka 70. Ta měla zajistit, aby v každé takto označené prodejně bylo k dispozici 70 druhů mraženého zboží. Dnes to působí směšně, ale tehdy se to většinou nedařilo,“ vzpomíná s úsměvem Pavel Švehla. V té době tak zhruba deset aut s užitečnou hmotností dvanáct tun stihlo za týden rozvézt mražené výrobky po celém tehdejším Východočeském kraji. Dalších zhruba pět třítunových aut rozváželo chlazené výrobky.

 
Pohled na rozestavěnou halu pro výrobnu,
garáže a údržbářské dílny.
Původní zděný komín pro
mazutovou kotelnu dašických mrazíren.
Práce na střeše rampy mrazírenského skladu.

-pokračování příště-

Poděkování za poskytnutí fotografií patří Ing. Janu Horskému z Dašic.