5. část

MD logistika si v roce 2017 připomněla 15. výročí od svého založení. Přinášíme při této příležitosti další pokračování vzpomínek Pavla Švehly, dlouholetého technického ředitele podniku. V této části se ještě zaměříme na problémy, které někdejší odštěpný závod Mrazíren Praha v Dašicích řešil v oblasti hospodaření s vodou.

Čtveřice potrubí
V areálu mrazíren v Dašicích byly postupně nataženy čtyři vodovody – s pitnou vodou, požární vodou, s průmyslovou vodou surovou a průmyslovou vodou upravenou. Pitná voda se odebírala z městského vodovodu, požární voda z požární studny v areálu byla zcela neupravovaná a surová průmyslová voda se čerpala z dalších vrtů v místě a po úpravě se používala pro strojovnu chlazení.

Požární vodovod fungoval tak, že do studny bylo nataženo potrubí s čerpadlem, které se zapnulo automaticky po otevření kohoutu hydrantu. Pro posílení požárního vodovodu a zajištění dostatečného množství vody v případě ostrého zásahu byla v areálu vybudována ještě požární nádrž, která byla v době klidu napájená ze studny. Postupem doby se však ukázalo, že studna se rychle vyčerpá, a přestala se k tomuto účelu používat. Nešlo totiž o studnu v pravém slova smyslu, protože do ní neústil pramen. Voda do ní přitékala podzemním kanálem z řeky Loučné tekoucí kolem Dašic. Cukrovar ji původně využíval na praní přivezené řepy. Nicméně kvůli prováděným melioracím a svedením okolních potoků do potrubí zde bylo vody stále méně.

Kam s použitou vodou?
Město Dašice sice mělo již v době počátků mrazíren vlastní kanalizaci, ovšem dlouho chyběla čistírna odpadních vod. Protože domů připojených na kanalizaci a tím i splašků bylo relativně málo, vypouštěly se v 70. letech přímo do řeky Loučné. Kvalitu vody v řece to příliš nezhoršilo a ta stále vyhovovala tehdejším normám. Ovšem připojení mrazíren, zejména poté, co zde měly být zahájeny výrobní činnosti, kde vzniká o mnoho víc odpadní vody, to už byl oříšek.

Mrazírny proto již počátkem 70. let počítaly s výstavbou vlastní čistírny odpadních vod, ovšem Okresní národní výbor v Pardubicích tehdy požadoval výstavbu společné čistírny i pro město Dašice, aby se vyřešila likvidace odpadních vod též tam. Mrazírny souhlasily, byly dokonce ochotné výstavbu čistírny zaplatit a připraven byl také projekt stavby. Dohodlo se i rozdělení nákladů na provoz čistírny. Ovšem v tehdejším centrálně plánovaném hospodářství byly přísně kontrolovány takzvané investiční limity zahajovaných staveb. Jinými slovy – povolovala se jen omezená výše investic. Navíc v případě společné čistírny bylo třeba sdružit investiční limity města a podniku. A tento problém se překonat nepodařilo. Mrazírny potřebovaly investovat spíše do dalších mrazírenských závodů a investice do čistírny (navíc společné s městem) pro ně nebyla prioritou, obec Dašice investiční limit také neměla a nedal jej ani tehdejší okres. Takže výstavba se neuskutečnila hlavně díky administrativním omezením. Zjednodušeně řečeno – mrazírny na stavbu peníze měly, ovšem ve špatné rozpočtové kolonce. Dašický závod proto měl dlouhá léta výjimku na vypouštění nečištěných vod do městské kanalizace a následně do řeky Loučné.

Městská čistírna
Situace se změnila až v 90. letech, kdy Dašice vybudovaly vlastní čistírnu odpadních vod a mrazírny od té doby likvidují svou odpadní vodu tam. Musí však plnit limity pro kvalitu vypouštěných vod do městské kanalizace, což se týká především zamezení úniku ropných látek. To začalo být aktuální s rozvojem autodopravy v Dašicích, kdy mohlo docházet k únikům nafty nebo olejů při čerpání pohonných hmot nebo mytí vozidel. Proto se obnovily a upravily již dříve vybudované nádrže sloužící k zachycování ropného znečištění. Ty zde vnikly, protože původně se k vytápění areálu používal topný olej.

Pečlivě hlídat se musela také voda vypouštěná z výrobních provozů, hlavně z výroby zmrzlin, která mohla obsahovat mléčný tuk. Proto procházela přes několik usazovacích nádrží, kde se zachycený tuk posbíral.

Podnikoví hasiči
Za dob mrazíren fungovala v Dašicích i malá podniková jednotka hasičů, se vznikem základny profesionálních hasičů v Holicích ale byla zrušena. Technika se předala dobrovolným hasičům v okolních obcích a profesionálové se od té doby jezdí do dašického provozu seznamovat s prostředím, aby věděli, co kde v areálu je. Několikrát zde dokonce proběhl cvičný zásah.

 Pohled do rozestavěné mrazírenské komory.  Pohled na jižní stranu rozestavěné haly skladu ze strany vagonové rampy, nižší budova vpravo je stavba strojovny chlazení.  Jihovýchodní pohled na stavbu strojovny chlazení.

-pokračování příště-

Poděkování za poskytnutí fotografií patří Ing. Janu Horskému z Dašic.