2. část

MD logistika si v roce 2017 připomíná 15. výročí od svého založení. Za jeho počátky sahajícími k někdejšímu odštěpnému závodu Mrazíren Praha v Dašicích, jsme se v srpnu poprvé ohlédli s dlouholetým technickým ředitelem podniku Pavlem Švehlou. Dnes přinášíme další pokračování vzpomínek.

Státní zásoby v mrazáku
Důvod pro vybudování mrazících komor tříd C s co nejnižší teplotou, byl prozaický – mrazírny v Dašicích byly určeny především pro skladování státních hmotných rezerv potravin. Šlo především o zmrazené maso a máslo. Maso obvykle leželo v mrazírnách dva roky a pak šlo k dalšímu zpracování, máslo případně na vývoz. „Nejvíce másla – kolem 1200 tun – se zavezlo v červenci, když krávy dojily nejvíce mléka a tyto zásoby pak stát v průběhu roku využíval,“ vysvětluje Pavel Švehla. Hlavním „zákazníkem“ dašických mrazíren tak byl stát a ten využíval v 70. a 80. letech většinu kapacity mrazíren.
Na skladování státních hmotných rezerv potravin dohlížel v Dašicích zástupce veterinární správy, dokonce zde měl vlastní kancelář. Státní hmotné rezervy skončily v Dašicích zhruba po roce 2000 (v té době již využívaly jen menšinu mrazíren).
Část státních hmotných rezerv potravin stát prostřednictvím svého podniku zahraničního obchodu Koospol prodával na západní trhy. Kvůli získání potřebných certifikátů navštěvovali a mrazírny pravidelně důkladně kontrolovali zástupci Evropského hospodářského společenství z Bruselu (předchůdce dnešní Evropské unie). „V podstatě se tak západní Evropa bránila laciné konkurenci ve výrobě potravin. Ale pokud bychom certifikát nezískali, byl by tehdy velký průšvih,“ dodává Pavel Švehla.
Dnes se mrazírenské komory v Dašicích obvykle chladí pouze na -18 oC, protože zboží se zde neuskladňuje dlouho a průběžně se distribuuje zákazníkům. Jiný způsob využití skladů s sebou postupem doby přinesl i úpravy chladící technologie a samotných skladovacích prostor, kde přibyly regály. „Vepřové půlky, hovězí čtvrtky se původně skladovaly přímo na hácích, velké kostky másla pak na paletách na sobě. Ve skladech také neprobíhala velká manipulace se zbožím. Proto se s přechodem na dnešní skladování potravin muselo v mrazících boxech zlepšit například osvětlení nebo jejich vrata, aby vydržela časté otevírání a omezily se úniky chladu,“ vzpomíná Pavel Švehla.

Nejstudenější tunely
Oproti dnešní praxi, kdy se do skladu zaváží už zmrazené zboží, se do Dašic v 70. a 80. letech přivážely čerstvé potraviny a v šesti zdejších tunelech se zamrazovaly. Zamrazovací tunely jsou postaveny v téže budově jako mrazírenské sklady, každý pojme zhruba 30 palet a mají vlastní chladírenský okruh. V tunelech se udržuje teplota -40 oC. V malém prostoru jsou obrovské chladiče a jejich účinnost ještě zesilují silné ventilátory. Platí totiž, že čím rychleji je zboží zamrazeno, tím méně utrpí jeho kvalita. Přestože dnes výrobci naváží ke skladování a distribuci do Dašic většinou již mražené zboží, MD logistika zamrazování svým zákazníkům stále nabízí.

Počátky autodopravy
Funkce, kterou dašický závod Mrazíren plnil, se v průběhu doby měnily. Nejprve převládalo skladování státních hmotných rezerv potravin, ale postupně zajišťoval také distribuci mrazírenských výrobků po východních Čechách. K tomu sloužila jedna z menších mrazících komor. Stačilo to, protože mraženého zboží nebylo na přelomu 70. a 80. let zdaleka tolik jako dnes.
K rozvozu mražených potravin přešla do Dašic autodoprava z rušeného závodu v Pardubicích. Jako první sem byl převeden rozvoz chlazených ryb, tomu se věnovalo pět až šest posádek skříňových Avií (ty se v tehdejším Československu vyráběly ve francouzské licenci a zajišťovaly rozvoz většiny zboží do obchodů). V Dašicích se těmto posádkám říkalo „rybičkáři“.
Rozvoz mražených potravin po prodejnách ve východních Čechách zajišťovalo denně deset až dvanáct tahačů LIAZ s dvoučlennou posádkou a dvanáctitunovými chladícími návěsy N12CH vyráběných tehdejším národním podnikem Orličan Choceň. Každá „rozvozácká“ posádka obsluhovala zhruba pět linek, na každé kolem třiceti prodejen a do nich zavážely mražené zboží.
Vedle toho zde fungovaly asi tři návěsy pro dálkovou dopravu. Například dvakrát týdně zavážely mezisklad v Trutnově nebo převážely zboží z dalších mrazírenských skladů, které neměly dobré napojení na železnici. V Dašicích tehdy byly tři dvoučlenné posádky těchto svozových kamionů.

Železnice kralovala
Většina zboží se však v minulosti přepravovala po železnici a z tohoto pohledu představovala pro dašický provoz významnou bránu do světa vlastní vlečka a 11. kolej na nádraží v Kostěnicích, která sloužila k odstavení chladírenských vagonů. Ostatně – existence cukrovarnické vlečky a blízkost hlavní trati byla dalším z motivů, proč v Praze rozhodli o vybudování velkých mrazíren v Dašicích. V 70. letech se vlečka pouze narovnala. Oborový podnik Mrazírny tehdy vlastnil celou flotilu chladírenských vagonů a část jich byla umístěna přímo v Dašicích. Přivážely sem mražené zboží z Košic, z Prahy, ale třeba také ryby z polských přístavů – to vše putovalo po železnici. Dodnes tak v Dašicích najdeme z jedné strany mrazírenských skladů vlečku a z druhé autorampu. Dašice měly vlastní posunovací lokomotivu, dráhy odstavily z nákladního vlaku v Kostěnicích třeba osm, deset chladírenských vagonů a ty tato lokomotiva následně odtáhla do závodu k vyložení.
Z Košic se po kolejích dovážely například nanuky, obvykle tam vyjely dva tři vagony a v každém z nich byl strojník, který hlídal fungování chladicího dieselagregátu a požadovanou teplotu -30oC v mrazícím prostoru. K tomu přijel na Slovensko z Dašic kamion, který z mlékáren v Košicích převážel nanuky na tamní nádraží do vagonů a s posledním nákladem se vydal zpět po vlastní ose.

 Výstavba ocelové konstrukce budovy „mrazírenské kostky“ neboli mrazírenského skladu v Dašicích.
Výstavba autorampy
u „mrazírenské kostky“.
Snímek mrazírenského vagonu s budkou
pro strojníka obsluhujícího agregát chlazení.
Foto převzato z
www.parostroj.net.
Pohled do jedné z mrazírenských komor
vybudované v první etapě výstavby
mrazíren, která sloužila k uskladnění
státních rezerv potravin.

Poděkování za poskytnutí fotografií patří Ing. Janu Horskému z Dašic.
– pokračování příště –